Výcvikový víkend OMS Hodonín
Jezevčíka (ale i jiná lovecká plemena) si pořizuje stále více majitelů, kteří se nevěnují myslivosti a svého pejska si především pořizují jako kamaráda. Přesto (a díky za tento přístup) považují za důležité lovecké vlastnosti svých svěřenců ověřit zkouškou a nebo prostě jenom chtějí svému kamarádovi dopřát to, co ho baví nejvíc. Proto jsme nějaký čas přemýšleli, jak těmto lidem pomoci s výcvikem. Zavrhli jsme rychle myšlenku nějakého výcvikového tábora se skládáním zkoušek – jednak si nemyslím, že je pes po týdnu na nějaké zkoušky dobře připravený, jednak ani není žádoucí do pejska za pár dní nahustit co nejvíce a pak ho vrátit „na kanape“, a jednak na to ani nemáme prostory, čas a energii.
Nakonec padl nápad, uspořádat výcvikový víkend, psíkům umožnit vyzkoušet si vše co je k dispozici (tedy i práci na obůrce a na noře) a majitele nasměrovat jak psa správně povelovat, cvičit a celkově vést. Celá akce proběhla ve dnech 5.-7.8. pod patronátem OMS Hodonín. Původně jsme počítali s účastí maximálně 10 psů, ale zájem byl tak veliký, že jsme přihlašování stopovali ještě před uzávěrkou. Nakonec dorazilo 17 vůdců s 19-ti psy pěkně pestré směsice plemen – jezevčíci, karelský medvědí pes, borderteriér, hladkosrstý foxteriér a 2 fenky plemene vendénský hrubosrstý briquet, které jsou prvními představitelkami plemene v naší republice.
V pátek jsme začínali přátelským posezením, vyplněným teorií. Základním kamenem úrazu bývá někdy správné povelování psů, a to i u zkušených vůdců. Přítomní si tedy (doufám) odnesli zhruba následující:
Povel má být pro psa jednoznačný – znamená to, že pro každou činnost máme samostatný povel. Zní to jako samozřejmost, ale i jako rozhodčí na zkouškách se setkávám s tím, že vůdce nasazuje psa na barvu s povelem „hledej“ – přitom tento povel znamená, že má pes vyhledávat zvěř napravo i nalevo od vůdce ve vzdálenosti brokového dostřelu. Stejně tak se „hledej“ nesprávně používá při nahánění. Své psy tím zcela zbytečně mateme. Přitom je to jednoduché, na barvu můžeme mít povel „barva“ případně „najdi barvu“, při vypouštění do houštiny třeba „nažeň!“.
Povel má být jasný a zřetelný – tedy pes musí vědět, že si s ním nepovídáme, ale že po něm něco chceme. To neznamená, že na psa musíme křičet, naopak, ale musíme mu dát jasně najevo, že teď začíná nějaká práce a stejně tak bychom mu výraznou pochvalou měli dát jasně najevo, že tato práce i končí.
Aby se vytvořil správný podmíněný reflex, musí vždy nejprve zaznít povel a pak teprve korekce psa. – např. cvičíme-li vodění, nejprve velíme „k noze“ a pak teprve psa stahneme vodítkem do správné pozice. Pokud to uděláme opačně, pes si nikdy nevytvoří správnou vazbu povel – mám něco udělat – když to neudělám, nepříjemně mě zatahnou za vodítko.
Povel dáváme jen v momentě, kdy má pes šanci ho splnit – tedy pokud zrovna letí za zvěří a víme, že ho neodvoláme, je asi zbytečné ho přivolávat. Lepší je zůstat stát a volat až tedy, když se pes zastavuje nebo začíná vracet. Dřív stejně nepřijde. J
Proč je dobré naučit psa na píšťalku – píšťalka je jednak slyšet dál a jednak je neutrální – pes z pískání nepozná, zda jste rozzlobení a jakou máte náladu a nemá strach se vrátit.
Pochvala a odměna - je velice důležitá a je také důležité, aby pes byl odměněn/pochválen ve správný moment (např. pokud si na povel sedni sedne, musíme ho pochválit okamžitě, jakmile to udělá a v momentě kdy ještě sedí. Pokud začneme hledat v kapse odměnku, pes se pravděpodobně zase zvedne a bude chtít hledat s námi. Pak už to není odměna za sednutí, ale za to že se zvedl. Každý majitel si musí vypozorovat, co je pro psa největší odměnou, pro některého je to pohlazení, některý má rád piškoty nebo psí sušenky a jiný by se roztrhl pro míček. Nenuťte psovi odměnu, o kterou nestojí.
Korekce a trest – měli bychom je používat mnohem méně často než pochvalu, ale rozhodně platí to co výše – aby byly účinné, musí přijít ve správný moment. Např. pokud pes provádí odložení a začíná se zvedat, už tam musíme být a přimačknout ho zpátky na místo. Je to mnohem účinnější korekce než nechat dojít psa až k nám a potom ho pokárat. Co se týče trestu, rozhodně bychom ho neměli na psa ve výcviku používat. To že něco neumí nebo dělá špatně je především naše výcviková chyba a je mnohem účinnější a jednodušší psa něco naučit, než ho trestat za to, že to nedělá správně. Rozhodně není na místě trestat psa zpětně, třeba za to že nepřišel na zavolání nebo doma rozkousal pohovku. To už si jen majitel „ulevuje“ za cenu toho, že si může úplně pokazit vztah se svým psem, ale výchovný efekt to nemá vůbec žádný.
Když cvičíme, věnujeme se pouze psovi – tedy ani během vodění a řemeni netelefonujeme nebo si nepovídáme s kamarádem, ale ani nepřemýšlíme, co budeme vařit k večeři. Pes okamžitě pozná, že se činnosti nevěnujeme naplno a udělá to samé.
Pracujeme se psem v přítomnosti – to je důležité nejen při výcviku, ale i na zkouškách. Při provádění cviku myslíme jen na to, abychom cvik udělali společně co nejlépe. Nikoliv tedy na to, že tenhle rozhodčí je přísný, že dva před námi na disciplíně vypadli, že se mnou na zkoušky přijel přítel a já se před ním nesmím shodit, že zrovna tahle disciplína nám moc nešla... Jen během dalšího dne jsem několikrát slyšela… ale on to nedělá, to nemá cenu zkoušet…..Ano, s takovým přístupem to pes nejspíš opět neudělá. Ale zkuste každý cvik začínat jako byste na něj šli poprvé, bez předsudků, s myšlenkou, že teď se to musí povést. Pokud to psovi opravdu nejde, zřejmě máme špatnou metodu nácviku a musíme vymyslet jinou a začít pěkně znova. Každý pes je jiný, co platí na jednoho nepomůže u druhého. Proto nezoufejte, když Váš pes nereaguje přesně tak, jak by měl podle knihy o výcviku psů, nebo na něj neplatí metoda, podle které přece soused tak perfektně vycvičil svého Broka.
A to nejdůležitější – ať už se pejskovi daří nebo ne, mějme ho pořád rádi tak jako on má nás.
V sobotu ráno jsme začínali na barvách. Výcvik jsme trošku upravili podle potřeb. Začínali jsme barvami pro začátečníky. Ukázali jsme, jak lze začínat s nácviky mladých psů pomocí čtverců – je to metoda převzatá od služebního výcviku – vyznačený čtverec se prokape barvou a do kapek se dají malé odměnky. Pes se dovede do čtverce s povelem „barva“ se nechá pěkně „vyzobat“ celý prostor. Pes velmi rychle pochopí, že odměny se nacházejí pouze v místě kde je cítit i barva a „dostane jí do nosu“. Postupně můžeme ze čtverce vykapat krátkou pobarvenou trasu, opět vyplněnou pamlsky a ukončit jí dalším čtvercem. Psi se tak mimo jiné učí jít po barvě pomalu a přesně a dobře se soustředit a nejít příliš rychle. Úvodní čtverec postupně zmenšujeme, až nám z něj zbyde pouhý nástřel. Většina ostatních psíků si zkusila krátkou barvu, kdy jim majitelé ze začátku ukazovali kapičky, dokud se psi nerozešli. Musím říci, že všichni byli velice šikovní.
Po obědě došlo i na ty zkušenější, jedna fenka si zkusila starší a delší pobarvenou stopu a honiči vyrazili po stopách šlapaných spárkem z divočáka. I tady bylo znát, že psi nebudou mít s pachovými pracemi velké problémy. Pocvičili jsme i trochu té poslušnosti, vodění a odložení a honiči si vyzkoušeli nahánění, pro jistotu s GPS obojkem.
Podvečer patřil práci na černou zvěř. Divočáci Peťa a Ida jsou přiměřeně ochočení a zvědaví, takže si vždy šli prohlédnout psy až k plotu, občas na ně „chrochtli“, takže psíci měli pěknou motivaci k hlášení. Musím říci, že i ti nejmenší překonali počáteční ostych a pěkně divočáky hlásili.
V neděli nás čekala nora. Mladí psi si jí nejprve otevřenou prošli, poblafali si na lišku v bedně a pak jsme zkoušeli, jak jim práce půjde. Zde už trochu rozdíly znát byly. Ale při práci v noře je důležité, aby pes byl psychicky vyspělý a zde bylo mnoho mladých jedinců. I ti kteří norou zatím moc projít nechtěli jinak škodnou pěkně hlásili a myslím, že jejich čas teprve přijde.
Jako pro pořadatele je pro mě těžké hodnotit úspěch akce jako takové, můžu doufat, že si vůdci odnesli nějaké nové zkušenosti, a že jsme je správně nasměrovali, jak mají ve výcviku pokračovat. Mohu jen poděkovat za kladné ohlasy a podněty pro plánovaný příští ročník. Dále bych chtěla poděkovat Zdeňce Leonhardtové a Ríšovi Zubatému, že ačkoliv přijeli jako diváci, pomáhali nám s cvičením a hlavně OMSu Hodonín, že celou akci zaštítil a LČR Bzenec. A také Vám všem, kteří jste přijeli a zjistili, že když vy budete chtít, tak Vaši psi dokáží veliké věci.
Fotogalerie zde:
https://bellamorawiacz.rajce.idnes.cz/Vycvikovy_vikend_ve_Bzenci_5.-7.8.2016/
https://grandamity.rajce.idnes.cz/2016-8-9_vycvik_bzenec/
Ing. Michaela Přibáňová a František Bábík