Sfk – Sp KCHJ ČR, Hněvotín …
… aneb první pracovní akce KCHJ ČR 2016 v podobě Zkoušky z hlasitosti na stopě zajíce a chování po výstřelu, konaná dne 10. 4. 2016 poblíž obce Hněvotín.
Jak již nadpis napovídá, první pracovní prověření těch, jejichž vůdcové a troufám si říci i páničkové v jedné osobě, měli odvahu se přihlásit, proběhlo druhou dubnovou neděli při tzv. Spurlautu. Jak se tento tip zkoušky přesně posuzuje, si může každý ambiciózní majitel jezevčíka přečíst přesně ve zkušebních řádech pro klubové soutěže.Já se ve svém článku zaměřím spíše na atmosféru a perličky z dění během dne. Ve zkratce jen shrnu, že při tomto tipu zkoušky musí jezevčík prokázat svou vrozenou vlohu hlasitosti na stopě, na rozdíl od jiných povrchových zkoušek ovšem výhradně na stopě zvěře zaječí, a zároveň svou ochotu stopu sledovat, kvalitu svého „nosu“, od čehož se pak odvíjí také jistota na stopě. Jako první je však (na rozdíl od pořadí disciplín v názvu zkoušky) hodnocena disciplína chování po výstřelu. Pes, který neobstál, nemůže pokračovat dále.
Toliko teorie a nyní již samotný průběh dne. Trochu netradičně, leč pro mou osobu stávajíc se již pravidlem, se konala zkouška v neděli. Jelikož v tomto dubnovém víkendu počasí nepřálo ani v sobotu, nemělo to až takový vliv. Sraz byl do 8 hod. ranní na myslivecké chatě „Výrovka“ pořádajícího MS Blata-Hněvotín. Někteří z nás, nevlastnící zrovna automobily s pohonem na všechny čtyři se kapánek obávali, jaké bude v místě parkování, protože jak jsem jižzmínila, zem po vícedenním dešti nevykazovala zrovna pevnost třídy diamantu, ale spíše „mihule potoční“J Naštěstí však vše na místě srazu bylo fajn, kafíčko a svařáky nachystané, buchtička od paní Colombové alias paní Cikrytové na místě k volnému rozebrání(tak jak se sluší od předsedovi ženy - rozuměj předseda jihomoravské pobočky), klobásky již opalovali své „těla“ v udírně a mám takový pocit (sama jsem nejedla), že i ten pravý myslivecký gulášek, tentokráte ze zvěře srnčí, byl na místěJ
Po slavnostním nástupu a rozlosování úctyhodných 20 psů, proběhla poblíž chaty jako první disciplína „chování po výstřelu“, na kterou odešli ještě všichni účastníci společně. Já měla při losu štěstí alespoň zde, jelikož jsem si vytáhla č.2 a tím pádem nebyla moje Annie ještě příliš rozvášněná z většího počtu ran, po kterých samozřejmě jako pilně pracující fena v praxi očekává nějaký ten kus v ohniJ Jak píši v přechozí větě, ne že bych měla snad problém s chováním po výstřelu co do výkladu pravidel pro hodnocení této zkoušky, ale poslední naháňka byla v lednu, mezitím jen dvě norování, tak holt fena svou touhu po práci chtěla dokázat vzorným slíděním a nalezení zvěře, bohužel nějak nechápe, že se střílí „jen tak“. Každopádně jsme obstály obě, a to doslova, jelikož rozhodčí mi ihned po výstřelu „rozkázali“, ať si pro fenu běžím (pravda byl hned kousek od pole sráz cca 10m)… bohužel neví, že to ji ještě více odežene - já za ní normál běžím, jen když neposlouchá, a má dostat „za uši“J. V této disciplíně nakonec obstáli všichni a mohlo se tedy po malé pauzičce pokračovat.
Můj los s nízkým číslem mi přál ještě v jedné věci, a to lokalitou honitby, kde se zkoušela hlasitost atp. Přiřazení do první skupiny se šesti psi znamenalo zůstání v místě srazu a honitby = pole a remízky v jejím okolí.
Naše skupina čítala tedy šest psů:
los č. 1 dlouhosrstý trpasličí pes Skamandros Sorbon Anamsunamon s vůdkyní Gabrielou Dvořákovou Královou,
los č. 2 dlouhosrstá standardní fena Annie z Veverčích zahrad s vůdkyní v osobě mé maličkostiJ,
los č. 3 drsnosrstá standardní fena Zita od Říčky Šlapanky s vůdcem Stanislavem Burešem,
los č. 4 hladkosrstá standardní fena Darla z Raholin s vůdkyní Olinkou Vazačovou,
los č.5 drsnosrstá standardní fena Claudie z Lounského podlesí vůdce Michala Urbana a
los č. 6 opět drsňačka standard Cerry z Kašparova lesa vůdce Radka Mrtky.
Po nastoupení všech vůdců a korony do rojnice jsme se vydali „vstříc“ zajícům. Ti však v blátivém čerstvě zasetém řepkovém poli, popřípadě trochu více povyrostlé trávě, neměli pro naše úmysly příliš mnoho pochopení a většinou se zvedali dosti brzo i na zdatné to atlety v podobě našich rozhodčích,kterými byli pan doktor Jan Kučera, výcvikářky klubu Monika Illová a pan doktor Dalibor Smékal. Leč zkoušku bylo nutné pro zaplnění rozhodcovských tabulek čísílky vykonati, a tak se všichni z nás vůdců pomalu jali výkonu hodného „Jóžina z bážin“ v podobě běhu přespolního.
Jako první byla na stopu nasazena fena Cerry z Kašparova lesa a jak padlo od rozhodčích „jestli to bude takto pokračovat, budeme brzy na klobásce a kafíčku“J (bohužel pro ně nepokračovalo). Dovolím si i jako člověk, jenž není rozhodčí říci, že fena předvedla hlasitou, precizní práci, s jistotou na stopě, včetně přesného rozmotání si stop dvou zajíců, kteří tam byli zvednuti, do vzdálenosti … no to vlastně nevím, protože byla vidět na horizont cca 700-800m (to mi říkají mapy.czJ ), hlasitostí ještě dále. Po opět vzorném návratu feny po vlastní stopě a jejím připnutím na vodítko spokojeným a hrdým vůdcem se pokračovalo dále. Druhá předvedla své umění opět fena, a to Claudie z Lounského podlesí od Míši Urbana. Zde bohužel nemohu úplně přesně popsat, jelikož se nacházeli na druhé straně rojnice a fena mi brzy zmizela za horizont a tak jsem viděla její práci na začátku, hlasitost i za horizontem mnohem dál.
Pak již nastalo drobné trápení účastníků v podobě hledání zajíců. Moje fena prvního, úplně skvěle vypíchnutého zajíce nepobrala a já začala tušit špatný den. Je pravda, že o vytrvalost u svého „kopova v kůži jezevčíka“ strach nemám, ale se vzrůstajícím obalem jejích běhů v podobě holínek z bláta, jsem optimismem příliš nepřekypovala. Ještě, že jsem měla v koroně dva kamarády v podobě Vlastíka a Jary. Po mě předvedl ještě velmi pěknou a hlasitou práci dlouhánek „Sorbík“, jak mu pánečkové říkají a získal oprávněně I. cenuJ.Velké trápení si zažila mladá, teprve 10.měsíční fenka Zita od Říčky Šlapanky, která jednoduše řečeno měla „den blbec“ a přes všechny snahy se nepovedlo přimět ji dle slov vůdce k jinak normální práci na stopě. Nemohu zapomenout na zástupce hladkosrstých jezevčíků ve skupině, kterým byla Darla z Raholin. Ta neměla problém stopu pochytit a hlásit, leč dle slov rozhodčích ji chyběla dostatečná chuť stopu sledovat a díky tomu nebylo ani hlášení dostatečně dlouhé na lepší známky a lepší výslednou cenu. Já čekala, co se stane na druhém zajíci, jelikož při práci v praxi jsem sijista perfektním nosem své feny – to se naštěstí potvrdilo. Bohužel ovšem nálada Annie po 3hod v mrholení a blátě (i když jsem ji i nosilaJ) se projevila v její nulové hlasitosti a výsledek našeho snažení ukazuje výsledná tabulka z celkovým výsledkem „neobstál“.
Zde naleznete také výsledky ostatních dvou skupin, které jsem neviděla.
Osobně jsem měla radost z vítězství drsnosrsté feny z naší skupiny Cerry z Kašparova lesa, jelikož takovou práci jsem neviděla ani v loňském roce, kdy jsem se účastnila se svou starší fenou prvního ročníku této zkoušky ve Veselí nad Moravou. Z pohledu jihomoravské pobočky hájil vzorně barvy předseda Jirka Cikryt, který skončil se svým Idarem od Hájkovy lípy (jeho vlastní chov) na druhém místě a abychom měli vítěze kompletní, tak vězte, že bronzový stupínek obsadil drsnosrstý standartní pes Unkas z Rechte s vůdcem Michalem Jurníčkem.
Celou zkoušku bych shrnula slovy – naprd počasí, neposlušní zajíci, leč přesto úspěšná klubová akce s perfektním zázemím MS Blata-Hněvotín, které mělo mimo jiné na místě své myslivecké chaty také velmi hezkou noru a tak, kdo chcete na zkoušku nováčků a nemáte to daleko, jukněte třebas i na termín OMS OlomoucJ
Lovecké kynologii Zdar!
V Lažanech 17.4 2016 Káča Čudková (CHS Bekannie)